Psycholog v mobilním hospici aneb Tereza Maříková vypráví

Práce v mobilním hospici je pro mě nejen profesní, ale i hluboce lidskou zkušeností. Mít možnost být součástí hospicového týmu od jeho vzniku před více než deseti lety je pro mě velkou ctí. Během této doby ušla domácí paliativní péče značný kus cesty, a to mě nutí zamýšlet se nad rolí psychologa v těchto krkolomných začátcích i dnes. Moje práce se za tu dobu proměnila, ale mnoho věcí zůstává stále stejných.

V průběhu let se lidé stále méně obávají vyhledat psychologickou podporu. Název mé profese už rodiny tolik neděsí, a dokonce si o mou návštěvu sami říkají. Přesto se občas ještě setkávám s otázkami jako: „To už si paní doktorka myslí, že je to se mnou tak špatné, že jsem případ pro psychologa nebo faráře?“ Ale tyto obavy většinou rychle roztají, když vidí, že jsme tu pro ně, abychom jim pomohli.

Dospělí často snáze vyhledají péči o duševní zdraví pro své děti než pro sebe. V průběhu let se k nám přidala moje skvělá kolegyně psycholožka, a díky tomu jsme mohly otevřít poradnu pro rodiny po ztrátě, kde pracujeme nejen s rodinami našich klientů, ale také s rodinami po neočekávané ztrátě. Velkou radost mi dělá, že povědomí o paliativní a pozůstalostní péči se stále více rozšiřuje i do dalších oblastí společnosti.

Vrátím-li se zpět k hospicové péči, dopřát svému blízkému prožít konec života doma je jednou z nejnáročnějších, ale také nejhlubších zkušeností v životě. Každý člen rodiny si při této péči sáhne hluboko do svých rezerv, zvláště pokud péče trvá dlouho. Úkolem psychologa je podporovat rodiny, připomínat jim zdroje jejich síly a po úmrtí pacienta objevovat nové zdroje, které jim pomohou vyrovnat se se ztrátou.

Pečovat o emoce a potřeby nejen klientů, ale i členů multidisciplinárního týmu, je něco, co se v mé práci nikdy nezmění. Jsem ráda, že se moji kolegové naučili více pečovat o sebe, pojmenovávat své hranice a potřeby, což nám umožňuje lépe čelit náročným situacím.

Potkávat se s lidmi na konci života má obrovský smysl, ale je důležité myslet i na ty, kteří tu zůstávají.