„Nejvíc nám pomohlo, že tu pro nás zkrátka byli.“

Viktorka čelila boji s nádorem mozku od svých 2,5 let. Její maminka, paní Dvořáková, několik let dojížděla do Prahy a starala se o Viktorčino dvojče. Problémy spojené s nevyléčitelným onkologickým onemocněním způsobovaly Viktorce krevní sraženiny a chemoterapie ji také urychlovala dospívání.

„V roce 2021 jsme jeli do nemocnice, protože Viktorka začala zapomínat a viděla věci, které nebyly. Zjistili, že tyto problémy způsobuje cysta u nádoru, která byla odoperována. Po operaci jsme se vrátili domů, ale brzy jsme se ocitli znovu v nemocnici, kde se Viktorčin stav zhoršil kvůli otravě krve. Lékaři nám sdělili, že jí zbývají spíše dny než týdny života. Chtěli jsme být spolu doma, a tak jsme začali řešit, jak to zařídit,“ vzpomíná paní Dvořáková.

V tu chvíli se rodina obrátila na domácí hospic Ledax, který jim doporučil paliativní tým z nemocnice v Motole. „Dozvěděli jsme se, že nám hospic půjčí domů potřebné vybavení, jako postel a kyslík, bez kterého se Viktorka neobešla. Službu nám doporučili v Motole a já jsem Ledax znala z jihu Čech, ale netušila jsem, že mají i hospicové služby,” říká maminka Viktorky.

A tak díky pomoci, které se jim v hospici dostalo, se Viktorka mohla vrátit domů. Jak říká paní Dvořáková: „Nejvíc nám pomohlo, že tu pro nás zkrátka byli. Kdykoliv jsem mohla zavolat a přijeli. Ze zdravotního hlediska nám pomáhala hlavně sestra Lucka Morová, ale také nám zvedala náladu a dodávala odvahu.”

Lucka se také snažila Viktorce splnit jedno přání – setkat se s kapelou Rybičky 48, kterou Viktorka milovala.  A jak říká maminka Viktorky: „Sestřička kapelu oslovila a ti okamžitě přijeli. Zahráli několik písniček a i když byli u nás jen krátce, bylo to pro Viktorku neuvěřitelné.“

Viktorka odešla doma, obklopená rodinou. „Jsem nesmírně ráda, že jsme využili služeb domácího hospice. Viktorka měla pocit, že je zase doma. My jsme s ní mohli být a zároveň jsme měli potřebnou oporu, abychom poslední chvíle mohli prožít s ní doma“ říká její maminka. 

Po odchodu Viktorky zůstal hospic v kontaktu s rodinou. „Paní doktorka Helešicová, když viděla, že potřebujeme pomoci, sjednala nám schůzku s nemocničním kaplanem. Stále se o nás zajímají, i když od té doby uplynuly dva roky.“

Paní Dvořáková se rozhodla svůj příběh sdílet, aby pomohla ostatním. Jak sama říká: „Mnoho rodin může procházet podobnou situací a o dětské onkologii se moc nemluví. Je důležité vědět, že je možnost zemřít i jinde než v nemocnici. Proto jsem se rozhodla promluvit.“