Poslední přání: Síla rodiny vítězí nad bolestí a osaměním

Příběh pana Pavla se dotýká jednoho z nejpalčivějších témat současné medicíny a etiky – otázky eutanazie. Na začátku naší hospicové péče často slýcháváme od pacientů: „Už mně něco píchněte, ať to mám za sebou. Tohle není život!“ Lidé v těžké situaci, kdy bolest přebírá kontrolu nad jejich životem, často touží po úlevě, která by je zbavila utrpení. Eutanázie, jejíž název pochází z řeckých slov „eu“ (dobrý) a „thanos“ (smrt), slibuje rychlé ukončení bolesti. Otázkou však zůstává, jestli je to skutečně dobro pro pacienta.

Pan Pavel, muž, který žil osaměle v malém domku na vesnici, ztratil kontakt se svými třemi syny. Když vážně onemocněl, strávil dlouhé týdny v nemocnici, kde velmi trpěl. Cítil se opuštěný a svěřil se své neteři: „Vezmi mě prosím domů. Vím, že to bude pro Tebe těžké, ale mým jediným přáním je zemřít doma.“ Jeho neteř, i přes vědomí náročnosti situace, souhlasila.

Asi po měsíci se Pavlův stav rapidně zhoršil. Trpěl silnými bolestmi, měl problémy s dýcháním a cítil se nesmírně unavený. Neteř požádala o pomoc mobilní hospic. Odpověď byla opatrná: „Rádi bychom pomohli, ale strýc žije sám.“ Neteř se ale nevzdala: „Zavolám jeho syny. Sice ho léta neviděli, ale možná se některý z nich slituje.“

Následující den jsme přijali pana Pavla do naší péče. Dveře nám otevírá jeho nejmladší syn Jan, který byl připraven pomoci. Pan Pavel nás přivítal s těžkým dechem, ale s úlevou v očích. „Bolí mě to, ale mám tady Honzíka,“ řekl s úsměvem. Lékař Domácího hospice Andělů strážných naordinoval léky proti bolesti a pan Pavel byl napojen na kyslíkový koncentrátor. Během následujících dní se situace zklidnila a pan Pavel nakonec po týdnu tiše zemřel. Syn Jan ho až do poslední chvíle držel za ruku.

Tento příběh ukazuje, jak mocná je síla lidského kontaktu a přítomnosti rodiny. Kdyby byla eutanazie legální a pan Pavel by se pro ni rozhodl, měl by sice rychlý konec utrpení, ale spatřil by ještě svého syna? Mohli by se spolu znovu sblížit? A co Jan? Žil by dál s výčitkami, že se k otci nepřiblížil v jeho posledních dnech?